Mé tři hodinky
Tak...Byl to fofr a chaos. Byl to boj, ale povedlo se. Věřím, že Janov je to pravé místo. Máme několik klientů a práce s nimi je zcela jiná, než v minulém domě. Snad se mi konečně daří budovat léčbu podle svého, svých zkušeností, přesvědčení a hlavně své vize.
Komunitní místnost
Máme prima kuchtíka správce. Je skvělý. Výborné jídlo a hlavně ochota a vstřícnost. Je to paráda. Domácí prostředí. Nic není problém, vše se dá nějak udělat. Mám ráda tento přístup.
O víkendu jeli naši klienti s terapeutem na svou plánovanou akci. Jsou to 4 hodinky, která stráví tak, jak si naplánují. Šli do blízkého Pěnčína mrknout se na místní farmu. Zůstala jsem v domě sama. Svítilo sluníčko a já jsem měla možnost užít si pracovní chvíli na zahradě. Sice jsem ťukala do PC, jak jinak, potřebné dokumenty. Byl to nádherný pocit. Po levé straně výhled do údolí Janova oblemován horami, na pravé straně se tyčí les, krásný, uklidňující.
V jednu chvilku jsem se zastavila a přemýšlela o ranní skupině, kdy jsme debatovali nad témetem moje hodnoty. Zajímavé bylo, jak všichni přítomí v sobě objevili empatii, cítění a pochopili, že s tímto darem neumí nakládat. Raději své pocity zapijí, popř uloží pod vrstvu vyhulené trávy. Samovolně diskuze přešla ke smyslu života, který se ukázal jako velmi důležitý v životě všech přitomných klientů. Smysl chybí.
Před domem byl slyšel hluk. Šla jsem se tam mrknout. Hned ke mě přišla otázka: "Prosím Vás, co je to ten dům abstinence?" ptala se jakási dívčina. Byla tam s takovou partičkou náctiletých. "Dům bez alkoholu a dalších návykových látek,"odpovídám. "A to taky jde?" zeptala se ona dívka. "Ano jde", kývla jsem. "Hmm..tak to jste dobrý! Díky", zamávali a odebrali se směrem dolů, z kopce.
Ano, rozhovor měl svou filozofii, byl to tvrdý a realistický obraz okolního světa.
Přeji všem krásný den..Zase napíšu.. Monika