Neděle v Domě Emblema
Ráno jsme se probudili do slunečného dne.Hned po snídani následovala malá komunita. Loučili jsme se s naší klientkou, která skončila léčbu. To to uteklo! "Co vám dal pobyt s námi?" Ptám se jí. "Srovnala jsem si v hlavě myšlenky a chci pokračovat ve své abstinenci, kterou jsem vydržela 17 let. Po 17 letech jsme se napila, vždyť víte." Kývla jsem.
Skupina našich klientů mě překvapila. Šéf domu připravil s ostatními rituál na rozloučenou. V závěru ranní komunity se rozsvítila svíčka - plamen abstinence. Kéž by naší abstinentce, která jde znovu do světa, svítil plamínek na šťastnou cestu.
"No..tak abstinenci zdar! A držte se! " Říkám jí ještě mezi dveřmi. Pak už se za ní zavřela brána a byla pryč.
Odpoledne byly návštěvy. Přijeli rodiče, partneři, partnerky. Bylo krásné sledovat šťasné obličeje klientů i jejich blízkých. Následovala skupina pro spoluzávislé. To bylo otázek! Vzpomněla jsem si na svou léčbu před dvanácti lety. Nebyla ta možnost, jako dnes. U mé ústavní léčby taková skupina neexistovala. Ó my se máme! A hlavně naši klienti. K dnešnímu dni jich je osm. A kvetou jak kytičky. Abstinence jim sluší. Za dva klienty po léčbě nastoupili hned další dva. A dva přijdou v nejbližších dnech. Jo! Má to smysl! A to to tu jde!
