Sobotní setkání
Dům Emblema je otevřen třetí týden. Mám volný víkend. Vždycky to dělám - vypouštím vše okolo práce. Potřebuju si odpočinout. O naše pacienty v léčebně je dobře postaráno, mám tam kvalitní tým.
Mám krásný dnešní zážitek... Jedu si pro daňové přiznání. Vystupuju z krtka na Kačáku a mířím si to rovnou k autobusu. "Mám žízeň.."..Přepadne mě myšlenka, že ještě než pojede autobus, stihnu si koupit limču v sámošce. Proběhnu mezi regály a s malou kofolou vycházím ze dveří..Rozhlédnu se kolem sebe. Nevím proč, běžně to nedělám. Mířila jsem si to na stanici. U vstupu do jakéhosi dalšího obchodu stojí opřená dívka, blondýnka a hledí na mě. Začala se usmívat. Tušila jsem, že je to někdo. kdo mě zná z doby, kdy jsem působila jako terapeutka v Bohnicích.
Dívka se rozesmála naplno. Poznala jsem ji.."Ahoj Kristýno!", říkám radostně. "Jé, počkejte", říká a odnáší cigaretu příteli, který stojí opodál. Zpátky běží a vrhá se mi kolem krku. "Četla jsem o vás v metru, prej máte léčebnu!" křičí nahlas. "To je super! Já jsem si říkala, no jo, Monika, tu já znám! "
"Ráda tě vidím, Kristýno!!" "A já vás!" směje se
Kristýnu jsem potkla před čtyřmi lety v Bohnicích. Bylo jí necelých 16 let. Její maminka se několikrát pokusila vzít si život. Krystýna u toho byla. Řešila situaci hulením trávy a experimenty s pervitinem. S tímto mládětem jsme k sobě měly velmi blízko. Přes její počáteční odpor být v léčebně, jsme se nakonec velmi sblížily. Na léčebné rovině samozřejmě. Viděla ve mě mámu. Povedlo se, že po ukončení léčby odešla do terapeutické komunity na 5 měsíců. Po té vedly její první kroky za mnou do Bohnic. Za 5 měsíců vyspěla v ženskou jak to šlo. Co můžeme chtít od takového mláděte? V 16 letech byla na život sama a ještě se starala o maminku, která pila a střídala tatínky. Pak se mi Kristýna ztratila z dohledu, až dnes..Potkala jsem jí téměř po 3 letech.
Je z ní dvacetiletá ženská!! Má práci, maminku má v nemocnici a stará se o ni. Bydlí v pronájmu s přítelem. Nebyly na ní žádné stopy po braní drog, oči měla čisté.. Poznám, když někdo bere nebo hulí.. Kristýna povídala a povídala a já jí moc ráda viděla. Vypadala moc dobře. Jen podle rukou jsem poznala, že jí život dává zabrat.
Když přijel autobus, pohladila jsem jí po tváři a rychle nastoupila. Ještě ve voze jsem si všimla, jak za mnou kouká.
Bylo to krásné setkání. Ano, moje práce má smysl!!!
Monika